Jak probíhala Noc sokoloven 2026

Pátek před posledním školním týdnem je ideální čas sejít se, pomalu uzavřít školní rok a začít se těšit na letní tábor. Právě proto jsme se 19. června 2026 sešli na sokolském hřišti, abychom se již podruhé zapojili do celorepublikové akce České obce sokolské Noc sokoloven. A jak říkávala moje babička: „Jednou je nic, dvakrát je zvyk.“ Můžeme tedy s radostí říct, že se z této akce u nás stává příjemná tradice.

Každý ročník Noci sokoloven má své téma. Tím letošním byla poezie. Ačkoli se na první pohled může zdát, že básně na sportovní hřiště nepatří, opak je pravdou. S říkadly Františka Hrubína jste si vpodvečer mohli hrát s míčem, houpat se na houpačce, chodit naboso nebo po kladině. Jaroslav Seifert zase doprovázel tančící víly. Veselé úkoly přinesly básně Iva Štuky, s kterým jsme kutáleli vejce i jitrnice. Podle Pavla Šruta se pro změnu plazili plazi. Komu se v horku nechtělo cvičit, mohl tvořit: Skládat rýmované čtyřverší, japonské haiku, nebo dadaisticky přeskládávat rozstříhaný text se sokolskou tématikou či kreslit ilustrace.

Poezie ukryté v lidových dětských hrách, jako „Chodí pešek okolo,“ či „Hastrmane tatrmane“, bylo tolik, že i po hodině hraní by bylo co hrát, kdyby právě nezačínal táborák, u kterého se po počátečním ostychu vystřídali snad všichni účastníci této akce, aby za drobnou odměnu přednesli básně, které se v průběhu dne naučili nebo ty, které sami složili.

A pak se to stalo.

Podobně jako loni i letos padlo na hřiště tajemné kouzlo, které uvěznilo všechny uvnitř areálu. Tři týmy dobrodruhů se vydaly po stopách Zlatých hadů Petra Nikla hledat a řešit hádanky ukryté venku na hřišti i v knihách čtecího koutku chráněného stanem, za jehož zapůjčení děkujeme městskému obvodu Nová Bělá.

Přestože dva týmy úspěšně dorazily do cíle, vyluštily šifru, a nakonec složily a pronesly zaklínadlo, které bránu opět otevřelo, zůstalo 10 dětí a 5 dospělých dobrovolně na hřišti do rána. Nejmladší ve stanu, ostatní pod širákem na zemi nebo v hamace a jeden účastník usnul dokonce nad knihou přímo ve čtecím koutku.

Vstávali jsme brzy, protože sluníčko v sobotu pálilo už od rána. Ani u výborné buchty s čajem jsme na poezii nezapomněli a při rozboru básně Jana Nerudy „Jak lvové bijem o mříže“, vzdávali hold všem hrdobcům, kteří strávili tuto teplou letní noc venku s námi.

Celé album najdete zde

Audiovizuální záznamy pořizujeme v souladu s platnou legislativou a dle podmínek deklarovaných zde.